Před mnoha lety jsem se před začínající zimou rozhodl udělat si pořádnou zásobu skutečně léčivého svařeného vína. Začal jsem tím, že jsem si koupil dva třílitrové plastové kanystry tmavě červeného italského vína. Pak jsem zjistil, že na to, abyste někam s přiměřenou rezervou nalili tři litry tekutiny, potřebujete hrnec pětilitrový. I nakoupil jsem i ten správný nerezový hrnec se skleněnou poklicí.
Po jeho důkladné dezinfekci (třikrát jsem v něm ohřál vodu do varu) jsem si řekl, že hrnec je připraven. A protože jsem i přes svůj pokročilý věk stále ještě duší skautem, i já jsem byl připraven. Jako vždy.
Jako vědec - experimentátor - jsem přípravu na HUSVAŘ začal naprosto netradičně. A to tak, že jsem na dno výše popsaného suchého hrnce nasypal asi 150 gramů sypkého cukru. A spustil elektrickou plotýnku. Když se cukr rozpustil a začal se zabarvovat do hněda (vznikal tzv. kulér), odstavil jsem hrnec ze sporáku a po jeho mírném ochlazení jsem ho opatrně dolil celou dávkou „červenáčka“ z jednoho kanystru. A opět dal ohřívat na sporák.
Protože nejsem žádný troškař, vložil jsem současně do hrnce na každých sedm deci vína 2 kousky skořice - tedy zaokrouhleně 10 kusů, zhruba 30 kusů hřebíčku a 5 „květů“ badyánu. A tuto směs jsem ohřál do zhruba 80 stupňů (aby se mi nevyvařil můj oblíbený alkohol).
Po odstátí a mírném ochlazení jsem nápoj ochutnal. Bylo to něco mezi nebem a zemí !!! Takže v rámci prevence proti chřipce, nechtěnému otěhotnění a dalším podobným chlapským chorobám jsem začal s pravidelnou konzumací nápoje HUSVAŘ. Každý den pořádný „kafák“. A byla to paráda.
Když vína již příliš ubylo, doplnil jsem obsah z dalšího kanystru (později kanystrů). A přidal i výše popsanou dávku cukru a tří druhů koření. Mám však jednu úplně tajnou fintu nesoucí zkratku HUFIN. Cukr na doslazení sypu až na dno s pomocí širší plastové trubičky, kterou si mezi kořením, které stále nechávám v hrnci, vytvořím „průchod“.
Nevěřili byste tomu, ale díky této prosté operaci hrnec začíná dunět již pár minut po spuštění plotýnky. I když je víno v hrnci ještě studené, tak dole zase vzniká onen úžasný zvláštně hořkosladký „kulér“.
Takže jsem založil tradici, kterou poctivě dodržuji. Již mnoho let - od listopadu až do dubna. Jsem totiž pro prevenci. Ale v průběhu tohoto preventivního „chlastání“ jsem pak narazil na zásadní problém. Stále nově vkládané koření postupně naplnilo celý hrnec a v něm už v podstatě nezbylo místo (jen mezery) na víno. A navíc nešlo s pomocí HUFIN osladit a ani nabírat naběračkou. A tak jsem „chlastat“ přestal.
Václav Husák
P.s.: Není to tak úplně pravda, protože díky svému vysokoškolskému vzdělání jsem přišel na to, že když polovinu obsahu vylouhovaného koření odeberu, tak se prostor pro víno znovu vytvoří. Článek jsem takhle ukončil proto, že nechci navádět naši mládež k holdování alkoholu. Všem starším to však doporučuji. Dozvěděl jsem se totiž, že prý většina nemocí vzniká ze zanedbaného pití. Tak potichu a připijme si HUSVAŘem „Na zdraví!“.
